Hostiho web (© Vít Meloun aka Hosti)

Máte? Tak pokračujme. O hru na tento - vskutku originální - hudební nástroj je veliký zájem, máte hodně kurzů, nestíháte, peníze se jen valí. Vsadili jste zkrátka na originální kartu, která, podle všeho, vyšla.

Tak to jde rok, dva. Daří se a ve všeobecné euforii se časem odvážíte zariskovat - ozvalo se pár spolků anonymních homosexuálů, že by měly o lekce zájem, a i když jejich členové, pravda, nejsou příliš solventní, věříte jim, že prachy seženou. Vždyť jsou to tak milí kluci...

Po pár měsících zjistíte, že ač jsou přítulní a učenliví, stoh nezaplacených faktur se tím nijak neztenčuje, ba naopak. Narůstá hrozivým tempem, a vám to najednou dojde - oni nemají na zaplacení, ostatních zákazníků (kdo ví proč) nějak ubylo, a vám... hrozí krach.

Tak to, holt, chodí. Nepřiměřeně jste riskoval, neoodhadl situaci, záměr nevyšel, a tak jste v prdeli. Jako spousta dalších, co neměli štěstí a/nebo schopnost posoudit riziko.

To se vám honí hlavou, když jdete za tátou na návštěvu. Máte v plánu se mu pochlubit, poradit se, jak z buzen prachy dostat, a při té příležitosti si i půjčit "nějaký drobný". Táta vás ale překvapí (nezapomeňte: miliardář, pohádkový zazobanec). Místo drobných nabídne, že by vás mohl založit částkou, která by odvrátila bezprostřední krach.

Za srdečných díků nabídku přijmete, poplatíte dluhy a v umělecké tvůrčí činnosti pokračujete. Jenže jste nepoučitelný kretén, a tak za rok zase lítáte v dluzích - opět jste zariskoval a nevyšlo.

Naštěstí vašemu podnikání drží táta palce a zachrání vás zase. A pak ještě jednou. A tak se to opakuje tolikrát, až vám dojde, že vás má pappá rád přímo nekriticky a že ho prostě prachy netíží.

OK, to je fajn. A proč si vlastně pořádně nezariskovat; když to vyjde, budu v balíku, a když ne, táta zaplatí.

Pod vlivem tohoto přístupu ztratíte časem jakoukoliv soudnost, protože vám prostě o nic nepůjde. Buď zisk, nebo kompenzace ztrát.

A jedeme dál.

Nechtěli vás, když jste s hrou na anální violu začínal, přijmout na Základní Uměleckou Školu? Pche, konvenční starý baby - vy jim vypálíte rybník! Hned vedle si postavíte monumentální budovu s názvem Prdelovka (po vzoru jazykovka), ať čuměj!

Že se Prdelovka nemá šaci uživit? No a co? Jak jste to měli vědět, copak jste vědma??? Ale co, vždyť je to jedno, táta zasponzoruje.

A tak to všechno bude fungovat - budete za úspěšného obchodníka, budete si jezdit drahým autem, bude se vám dařit... Dokud táta jednoho dne neřekne dost.

Pak přijdou problémy.

---

Konec fantazií, zpátky do reality. Jistě jste se, milí čtenáři, pobavili, zamáčkli nejednu slzu a ocenili dramaticky vyhrocený konec, obzvlášť až zlověstně lazený poslední odstavec. Co jsem však chtěl tímto příběhem říci?

Pokud má někdo jistotu, že jeho případné ztráty, vzniklé při potenciálně výdělečném riskování, někdo zatáhne za něj, vede to zákonitě k jeho degeneraci a k chování, které je ekonomicky absolutně iracionální.

Socialismus v praxi.

Hezká poučka, já vím, díky. A co praktická použitelnost? Takových "tátů" moc není, že. Ale stejně, kvůli něčemu jsem příběh přece psal... Nevíte?

Nápověda: Zkusme se přesunout do ráje tvrdého kapitalismu, za moře do Emériky. Co se to tam teď děje? Nějaká bankovní tadlencta, krize, viďte?

Pořád nic? No dobře, já vám to prosradím. Zopakujte si pointu příběhu (ještě jednou: nekrachli jste, protože vás táta zachráníl finanční pomocí, což dělal pořád a což také vedlo k vašemu zmagoření) a udělejte v příběhu drobnou výměnu rolí. Místo učitele hry na exotický druh violy dosaďte banku, a hodného tatínka-zachránce nahraďte státem.

Nesmysl? Smysl! Přesně to je totiž ona hypoteční krize v Americe. Její obecný princip zní následovně: Banka riskuje, protože tím generuje zisky. Bohužel se stalo zvykem, že v případě problémů (tedy když risk nevyjde) ji "z toho vytáhne" finanční pomocí vláda USA.

Konkrétní příklad - na začátku celé krize se mluvilo o půjčkách. Šlo o skutečnost, že jelikož je pro banky výhodné, respektive přímo existenčně nutné, půjčovat peníze na hypotéky (viz dodatek), rozhodly se, že budou půjčovat peníze každému, kdo si o to řekne. Bez jakékoliv hlubší kontroly jeho solventnosti. Co, půjčovat - najmou si agenty, kteří budou půjčky vnucovat komukoliv, bez (jiného než symbolického) ohledu na jeho finanční stav.

Nezní to logicky, já vím. Jakýkoliv jiný, státem nedotovaný podnik by se tak chovat nejen že nechtěl, ale ani nemohl - tedy pokud by chtěl fungovat, což bývá na seznamu priorit jedna z prvních. Toto iracionální chování si banky mohly dovolit jedině proto, že věděly, že jim o nic nejde ("když se to podělá, tedy když lidi nebudou schopni splácet, vláda zakročí a pomůže nám"). Proto s klidem a vesele pokračovaly dál.

Jenže zatímco tatínek z příběhu platil synkovy průsery svými penězi, u vlády to je jinak - ta nevytváří žádné hodnoty a nijak nevydělává, žádné své peníze nemá.

Kde ty miliardy, kterými ochotně hází, bere? Překvapivě... lidem. A jde na to chytře, dvěma způsoby. Buď celkem jednoduše, přes daně (občany tak obírá přímo), či rafinovaněji - tiskne si nové bankovky (čímž znehodnocuje hodnotu těch stávajících a tím pádem občany obírá nepřímo). Kámen úrazu tedy je, že průsery banky platí ve finále zase daňoví poplatníci; nikdy ne "vláda ze svého"...

Mám dojem, že by "táta měl říci dost". Sice by to bolelo, ale lepší bolavý zub vytrhnout a chvíli překousnout tu bolest, než ho nechat vyhnívat do nekonečna...

Závěr

Snad jste tedy pochopili, že různé finanční krize nejsou způsobeny principy liberalismu, jak někdy bývá situace mylně interpretována. Naopak, neplechu v bankovním systému dělají prvky socialismu - tedy prostředí, kde si banky mohou dovolit nezodpovědnost a kde mají možnost utrácet peníze jiných. Dokud nepřijde nějaká fundamentální změna, budou se podobné krize v cyklech opakovat pořád.

Příčinou bankovních problémů není "nezřízené řádění volné ruku trhu", ale situace, kdy její možnosti omezují okovy socialismu...

Dodatek

Pokud vás tohle téma zaujalo a/nebo jste něco nepochopili, doporučuji:

• kouknout na tohle video - dost dobré a pochopitelné pro úplné laiky; ukazuje, jak vůbec vznikly banky, jak fungují a na čem vydělávají
• přečíst knížku Peníze v rukou státu - je dostupná jako PDF ke stažení, není dlouhá, a opět je určena pro absolutní laiky
• od nejstarších článků přečíst „Drugstar's blog on man, economy and state“ - český blog, věnovaný této tématice, výborně psaný

P.S.: Jak jste jistě poznali, nejsem v dané problematice žádný odborník; jsem jen člověk, který rád přemýšlí a tříbí si názory. A na základě všech materiálů, které jsem k tomuto tématu přečetl, se mi zdá mé vysvětlení nejlogičtější. Pokud se objeví někdo, kdo tomu rozumí líp, nechť promluví, bude-li se mu chtít - diskuse je k dispozici . Ale očekávám argumenty, ne nějaké mlácení prázdné slámy...