Hostiho web (© Vít Meloun aka Hosti)

Aby bylo jasno a abychom si rozuměli (nerad bych, aby mě ctěný lehko-oký čtenář považoval za sympatizanta komunistů - lhostejno, zda rudých, oranžových nebo zelených): v minulých parlamentních volbách jsem ODSce fandil, hádal se za ni a její volební program bral jako to nejlepší, co se nabízí.

O to víc mě pak ovšem zklamalo, když jej Topolánek (při své snaze udělat z jediné pravicové parlamentní strany ČSSD #2) degradoval na hajzlpapír, s kterým si - spolu se zelenými zmrdy a pseudopámbíčkářskými anál-lízaly - ostentativně vytírá... však víte co, sprostých slov bylo už dost.

Pravicově smýšlející člověk to tu prostě nemá jednoduché.

Osobně na nálepky nedám. Jsou mi vcelku lhostejné ideologické řeči, jsem pragmatik a moje požadavky jsou jednoduché - malý, efektivně fungující státní aparát (ne byrokratický kolos, který se řídit nedá a funguje jen jako černá díra na peníze), který mi bude co nejméně zasahovat do života (tj. malé daně, minimum buzeračních nařízení) a který bude mít rovný přístup ke všem (rovný na začátku, ne na konci - se vším, co k tomu patří...).

Nepotřebuji, aby se o mě někdo staral, svůj život si zorganizuji sám. Nebojím se odpovědnosti za svá rozhodnutí - když něco podělám, podělám; nikdo není bez chyby, obzvlášť já ne, ale... budu za to moc já sám (vím, o čem mluvím - už jsem toho za těch skoro 20 let stihl pokazit hodně, můj život byl celkově divoký, ale nikdy jsem se na nikoho nevymlouval). Říká se tomu svoboda...

Ha, trochu jsem se zase rozvášnil . Jmelí je zajímavé, ale máme důležitější věci na práci. Straně, která se bude této mé představě programově nejvíce blížit, a u které budu zároveň vědět, že má reálnou šanci do parlamentu dostat, dám v parlamentních volbách svůj hlas.

A tím se oklikou konečně dostávám k věci, o níž jsem vlastně chtěl psát. Víte, normálně bych snad o svém znechucení ani nežvanil - z podstaty demokracie (diktatura většiny) přímo vyplývá, že se vždycky najdou lidé, kteří s vládou nebudou spokojení; mají ale možnost svůj nesouhlas vyjádřit - ve volbách, nebo kdekoliv jinde -, a... je to tak v pořádku.

Mám tedy možnost volit někoho jiného, když mě ODSka zklamala. Ovšem hrozí, že do doby, než budou nové volby, vláda schválí Lisabonskou smlouvu, a pak už bude úplně jedno, koho budu volit - většinu zákonů už nebudeme tvořit my, respektive náš parlament, ale nevolení úředníci z Bruselu. Jinými slovy - jako národ ztratíme svou suverenitu (tj. možnost zcela rozhodovat o svých zákonech), a má - i vaše - volba půjde do kelu. Což mě sere.

Rozhodl jsem se tedy, že jednou slevím ze svých zásad. Ač nemám petice a podobné všelidové hurá-akce rád, je to už asi poslední možnost, jak svůj nesouhlas s evropskou politikou vlády - tedy především s plánovanou ratifikací Lisabonské smlouvy - vyjádřit.

Nevím, jestli to něčemu pomůže, ale já nesouhlas vyjádřil - vy zatím můžete taky...

můj podpis