Chci víc a hlouběji!

    Postmoderně o hudbě

    Poslední dobou hodně přemýšlím o hudbě. Respektive je mi čím dál tím jasnější, že je na čase si připustit, že pro její hodnocení neexistují žádná objektivní kritéria. Bohužel.

    O hudbu se zajímám od doby, co jsem začal hrát na kytaru. Tedy nějakých 6, možná 7 let. Za tu dobu jsem si - jako posluchač i jako hráč - prošel různými žánry. Metalem, punkem, rockem, undergroundem, folkem, SKA, jazz-rockem, a mnohými dalšími. Když o tom teď zpětně přemýšlím, docházím k zajímavému (a ne moc příjemnému) závěru: vždycky, když jsem poslouchal jeden styl, ostatními jsem v podstatě opovrhoval a nadával na ně.

    Ze začátku byla všechna hudba měkká. To jsem poslouchal metal.

    Později se metal změnil v hudbu pro učně, které především chybí obligátní výzva pro boj proti xxx. Když jsem "jel" na punku, samozřejmě :-).

    Punk se pak stal levicovou hovadinou. A tak dál.

    (Myslím, že jak všechno dopadlo, nejlíp ilustruje muzika, kterou si pouštím jako kulisu k psaní tohoto článku: dohrála Metallica (St. Anger), po ní následoval Čechomor, a teď si do playlistu dávám Vladimíra Mertu.)

    Jé, a kolik hádek jsem už kvůli hudbě prožil... Znáte to:

    "Vole, jak můžes poslouchat xyz? To je pěkná sračka..."

    "No, zato ty posloucháš abc, to se máš čím chlubit!"

    Na rozepřích tohoho typu mi vždy vadila jedna věc - nikdy nekončily. Každá strana měla své argumenty, většinou rádoby objektivní (dyť neumí hrát!), vypily se hektolitry piva, a když se šlo domů, stejně se nevědělo, kdo má pravdu :-).

    Časem mi začalo docházet, že tyto argumenty jsou většinou jen vycpávky, zajištující určitou racionalizaci, a že ve skutečnosti jde - spíše než o cokoliv objektivního - o pocity. Tedy že pravdu nikdo neměl, a ani ji mít nemohl - že slo jen o střet odlišných názorů.

    Od doby, co mi tohle došlo, potrádá u mě jakékoliv pseudoobjektivní porovnávání hudby smyslu. Každý člověk je jiný. Jedna kapela může být pro někoho nejlepší (== nejoblíbenější) na světě, zatímco druhému může její poslech způsobovat ušní krvácení. Není důvod v tom hledat něco složitějšího, nedejbože někoho podle hudby, kterou poslouchá, soudit ;-).

    Když ke mně dřív někdo přišel, zeptal se mě, co poslouchám, a na nějakou kapelu zareagoval slovy "to je pěkná hovadina", většinou jsem se s ním začal dohadovat, a vymýšlel jsem si různé argumenty, proč ji poslouchat.

    Dnes je mi jasné, že "prostě se mi to líbí" je v hudbě argument nejvyšší, který není třeba vysvětlovat ani ospravedlňovat.

    Doporučuji na to koukat stejně - člověk si ušetří nervy!

    P.S.: i přes mou známou aroganci by mě tentokrát zajímalo, co si o hádkách o lepší skupinu myslíte vy... :-)

    čas 22:43:15 - 07.02.08 - kategorie: Hudba - 1787x přečteno - tužka trvalý odkaz
    Potřebujete opravit počítač, pomoci s nastavením serveru nebo vytvořit webové stránky? Využijte mých služeb!

    Karma body

    • Bodů: 10
    • Líbí se Vám tento článek? [ano/ano]

    RSS 2.0, tisk nebo odeslat článek e-mailem

    Komentáře:

    1. [1] zapsal: dn888

      Myslím, že hádky kvůli skupinám musejí být. Každá skupina má přeci své fanoušky a ti se vždycky kvůli své oblíbené skupině dokáží pohádat. Myslím, že to je i základ toho velkého business-u který kolem dnešní popmusic je. Čím více se budou dohadovat tím více se budou zajímat o jejich tvorbu a samozřejmě i kupovat.

      Tato skutečnost je ale zaměřena na mladší generaci. Sám jste psal, že jsi vzpomínáte ( z toho usuzuji, že máte namysli své mládí) jak jste se dokázal pohádat kvůli oblíbené skupině či interpretovi. Dnes ale už "dokážete" posoudit a ohodnotit jakýkoliv žánr a pochybuji, že se o něj s někým přete zda je lepší či horší.

      Postupem času jsi člověk uvědomí, že každý hudební směr má své klady i zápory. Hudba je totiž nejuniverzálnější prostředek ke komunikaci a to je na hudbě to krásné. Každý z nás se může stát hudebníkem, záleží ale na tom, kolik svojí hudbou osloví lidí.

      Domnívám se, že ten kdo se dokáže přít o lepší či horší hudbu i v pokročilém věku, hudbu nepochopil. To je ale pouze můj osobní názor a určitě sním nebudou všichni souhlasit, ale od toho blog je.

      A co se týká objektivního kritéria? Jsou podle mého názoru dvě:
      Melodie a Rytmus

      Pokud hudba nemá melodii musí mít alespoň rytmus. Pokud nemá ale ani rytmus nedá se to považovat za hudbu, s tím jsem se ale ještě nesetkal a doufám že nás nic takového v dnešním pojetí hudby a objevování jiných směrů, nečeká…

      reagovat na tento komentář 21.02.08, 10:11:03

    Informace o komentářích:

    Přidat komentář:

    Před publikováním musí komentář projít mým schválením - pokud bude v souladu s netiketou a ničím jiným mi nebude vadit, uveřejním jej. Díky za pochopení!

    
    Ochrana proti SPAMu