Hostiho web (© Vít Meloun aka Hosti)

Pohodlně se usaďte, v pohodě si zapalte a v klidu dopijte kafe; než se nadějete, hned pokračujeme. Teď však není chuť a především potřeba tvořit. A bez nich to nemá cenu.

A třeba si ještě pusťte Stairway to heaven.

Právě jsem dopsal krátkou slohovku do angličtiny, kterou po mě chtěl Květy. Jelikož má angličtina už není, co bývala, nejsem si některými formulacemi úplně jistý. Proto vás prosím, abyste mi jakékoliv výhrady (spíše k formální stránce - obsah byl víceméně na přání ) napsali do komentářů. Tady to je:

My fantasy town

I dream about a city with high-tech irrigation. In every city I know (to say nothing of village), there're problems with it. You most decidedly know the situation - you go via a street, sun is shining and everything is OK. But at once, all of a sudden, appears the problem. Underdeveloped watering.

If you don't know it, you probably imagine I speak about flowers, grass and water. It goes without saying I don't! In fact, it has nothing to do with some stupid countryside. It's much worse. The problem is thirst. If there's not a pub around, your body starts to shake, then comes cold sweat and then... I'm scared of saying it... Sobriety.

Yes, the fearful situation, that your grandfather told you about and that you thought it can't exist in the cultivated society. But the real world is hard.

In my town there would be sophisticated solutions (like feed troughs, barrels and so on) and with them we would forever exterminate the sobriety from the Earths surface.

[pokračovat ve čtení]

„Co že jsem říkal? Nevím už
asi že bude dobře zase...
co jsem to hledal? Aha, nůž
co jsem to chtěl... Jo, podřezat se“

(J. H. Krchovský - sbírka „Nad jedním světem“)

...za boudu.

Je tomu asi měsíc, co ji začal nějaký přející spoluobčan pravidelně vykrádat. Dnes byl pravděpodobně v extra dobrém rozmaru, a tak ji zapálil.

[pokračovat ve čtení]

Klasická situace - jsou zase tři hodiny ráno a ňáký drobný, s vědomím, že za chvíli vstávám do školy ležím v posteli a ... prostě nemůžu usnout. Přemýšlím nad věcmi, které by mě ve dne nenapadly, rozebírám je, a docházím k dosti nevšedním věcem. Někdy je to síla i na mě...

Než jsem zhasnul, četl jsem si a po posteli mi lezl jakýsi malý hmyz. S klidem, pánu všeho žívého vlastním, jsem jej zabil a odstranil z lože svého. A zrovna teď jsem se - tradičně velice podivným - proudem myšlenek dopracoval od něj až k jedné staré hře, kterou jsem snad před 10ti lety hrával na 486ce a na kterou jsem si dobrých 7 let určitě nevzpoměl. Kruci, tohle musím blognout.

[pokračovat ve čtení]